3 vady, kvůli kterým PSA i BGS srazí hokejovou kartu z gradu 10 na 8

Dvě známky dolů znamenají jinou cenovou kategorii

Gradingové firmy neudělují známku podle celkového dojmu. Posuzují čtyři oblasti: centering, rohy, hrany a povrch. Nejnižší z nich zpravidla určí výsledek, takže jediná slabina stáhne jinak bezchybnou kartu o dvě i tři známky.

U centeringu je ten mechanismus nejlépe zdokumentovaný. Tvoří zhruba 25 % výsledné známky PSA a je nejčastějším důvodem, proč karta nedosáhne na desítku. Karta s perfektními rohy, hranami i povrchem skončí při poměru 70/30 nejvýš na PSA 8. Majitel přitom drží v ruce kus, který okem vypadá dokonale.

U hokejových karet to bolí dvojnásob. Moderní produkce SportZoo, Topps NHL i Upper Deck se obchoduje hlavně v nejvyšších známkách, takže desítka stojí proti osmičce zpravidla několikanásobek. A protože grading z Česka vyjde v základním tarifu zhruba na tisícovku za kartu, každá zbytečně odeslaná osmička je přímá ztráta.

Centering: od roku 2025 platí u PSA tvrdší 55/45

Centering je poměr okrajů na líci a rubu karty. Vzniká při továrním řezání archů a sběratel s ním po vybalení nic neudělá, jde o tovární vadu, kterou nelze opravit. Běžně se u moderních karet potkáte s hodnotami 58/42 nebo 60/40.

Až do roku 2025 to nevadilo tolik. PSA tolerovala pro Gem Mint 10 pásmo zhruba 55/45 až 60/40. V prvním čtvrtletí 2025 ale firma standard sjednotila na 55/45 na líci a 75/25 na rubu. Karta s poměrem 60/40, která by dřív na desítku dosáhla, dnes končí o známku níž.

Dopad je měřitelný. Podle analýzy deseti tisíc gradovaných karet má jedna z jedenácti karet PSA 10 vydaných po zpřísnění horší centering, než nové pásmo připouští. Zároveň platí, že 37 % desítek vydaných před rokem 2025 by podle dnešního pravidla neprošlo. Starší slaby tím nijak netrpí, jejich známka platí dál. Nová karta ze stejného setu to má ale těžší.

BGS je ještě přísnější. Pro nejvyšší známku 10 Pristine vyžaduje poměr 50/50 až 55/45 na líci i na rubu. Stejná karta tak může u jedné firmy dostat desítku a u druhé devítku, aniž by se na ní cokoliv změnilo.

Změřit se to dá doma. Stačí pravítko s milimetrovou stupnicí nebo online kalkulačka centeringu. Změříte levý a pravý okraj rámečku, spočítáte poměr a totéž zopakujete svisle. Hlavně nezapomeňte na rub, kde karty z balíčků bývají posunuté víc než na líci.

Rohy: mikroskopické roztřepení vidí jen grader s lupou

PSA označuje rohy za nejčastějšího zabijáka známky. I opotřebení jediného rohu, které pouhým okem nerozeznáte, srazí kartu z PSA 10 na PSA 9. Grader se dívá pod lupou a hledá takzvaný fuzzing, tedy mikroskopické roztřepení vláken kartonu, a bělání na hraně rohu.

Rozdíl mezi známkami je přitom popsaný dost přesně. PSA 10 vyžaduje ostré rohy bez jakéhokoliv obroušení, zatímco u PSA 8 je už tolerováno lehké roztřepení na jednom až dvou rozích a mírné bělání. Mezi těmi dvěma stavy je u hokejové karty často jen jedno nešťastné přendání z balíčku do alba.

Kevin Ledwith z PSA v textu pro firemní magazín popsal, kolika fázemi roh projde, než se dostane ke sběrateli:

„Roh je v ohrožení od chvíle, kdy se karta vytiskne. Těch fází je spousta: tisk, stohování, řezání, balení, krabicování, přeprava, vystavení, prodej, otevření balíčku a nakonec zasunutí do obalu nebo alba."

Kevin Ledwith, PSA

Přesně proto vznikají poškozené rohy i u karet, které nikdo nikdy nepoužil ve hře. Stohování archů a hotových karet ve výrobě dělá tlakové stopy, které se projeví až pod lupou. Balíčkové série Tipsport ELH od SportZoo i zahraniční Topps NHL procházejí stejným řetězcem jako jakýkoli jiný papírový produkt.

Doma se rohy kontrolují bodovým světlem z boku, ideálně lupou s desetinásobným zvětšením, a vždycky všechny čtyři postupně. Ledwith ve stejném textu připomíná, že u karty s měkkými rohy padá i vzhled jako celek, protože oko si roztřepeného rohu všimne dřív než perfektního centeringu.

Vlasové škrábance: vada, která se objeví až při naklonění proti světlu

Třetí kategorií je povrch. Patří do ní tiskové vady, drobné praskliny laku i vlasové škrábance, tedy tenké čáry, které vznikají už ve výrobě při kontaktu karet mezi sebou a při balení. Na plocho položená karta je nemá jak ukázat. Objeví se teprve ve chvíli, kdy ji nakloníte pod ostrým úhlem proti bodovému zdroji světla.

Nejnáchylnější jsou lesklé a chromované povrchy. Hokejové karty s chromovým nebo foliovým potiskem, typicky vkládané karty a parallel varianty, odhalí každý tah mnohem ochotněji než matná základní karta. Škrábanec navíc na rozdíl od ohnutého rohu nejde nijak zamaskovat ani odstranit. Leštění nebo čištění povrch poškodí dál a gradingová firma zásah pozná.

Jedinou obranou je opatrná manipulace. Karta by měla jít z balíčku rovnou do obalu, bez prstů na lícové ploše a bez položení na stůl, kde jsou drobky a prach. Při rozbalování boxu, kdy se karty rychle přerovnávají na hromádky, vzniká většina škod ještě dřív, než si je někdo stačí prohlédnout.

Kontrola před odesláním: pět kroků, než kartu zabalíte

Většinu zbytečných osmiček odhalí pořádná domácí prohlídka. Postup je u moderní i vintage karty stejný, liší se jen tolerance, kterou si nastavíte.

1. Změřte centering pravítkem nebo kalkulačkou - zvlášť vodorovně a svisle, zvlášť líc a rub. Hodnotu horší než 55/45 na líci berte jako důvod k zamyšlení, jestli karta na desítku dosáhne.

2. Prohlédněte všechny čtyři rohy lupou s desetinásobným zvětšením proti bočnímu světlu. Hledáte bělání a roztřepená vlákna, ne ohyb.

3. Projeďte hrany po celé délce a sledujte, jestli se po nich netáhne světlý proužek obroušeného kartonu.

4. Nakloňte kartu proti bodovému světlu a otáčejte s ní, dokud neuvidíte celý povrch v odrazu. Zaznamenejte každou vlasovou čáru.

5. Srovnejte svůj odhad s tím, co se za kartu v dané známce reálně platí. Pokud je rozdíl mezi devítkou a desítkou menší než cena gradingu, odeslání se ekonomicky nevyplatí.

• Kartu držte vždy za hrany, nikdy ne za plochu

• Z balíčku jde karta rovnou do ochranného obalu (penny sleeve) a pak do card saveru nebo toploaderu

• Lupu a boční světlo použijte před zabalením, ne až po návratu slabu

• U lesklých parallel variant počítejte s tím, že povrch odhalí víc vad než základní karta

Skladování: vysoký sloupec slabů je nejrizikovější způsob, jak sbírku držet

Poškození nekončí vybalením. Vodorovné skládání gradovaných slabů na sebe vytváří tlak na rohy spodních kusů a riziko prasklin akrylového pouzdra. Doporučuje se svislé skladování ve stojanech, například typu BCW nebo Cardboard Gold.

Sloupec deseti a více slabů platí za nejrizikovější způsob skladování vůbec, tlakové praskliny se objevují právě na rozích pouzdra. Prasklý slab sice neznehodnotí kartu uvnitř, ale znamená nové odeslání, novou platbu a další měsíce čekání.

U negradovaných karet platí totéž v menším měřítku. Hromádka volných karet převázaná gumičkou nebo napěchované album bez ochranných obalů dělá přesně ty stopy, kvůli kterým se pak karta vrátí jako PSA 8.